Titul:
Blázniviny
Autor:
Karel Pexidr
Popis knihy: Kniha Blázniviny je souborem povídek, které se záměrně odchylují od běžné reality. Autor v nich rozehrává situace, kdy se skutečnost náhle vymkne kontrole a podléhá fantaskním proměnám. Povídky nejsou postaveny na dějové lince, ale na psychologickém napětí a iracionalitě lidské existence. Jsou rozděleny do dvou částí: první má filozoficko-introvertní charakter, druhá je laděna groteskně a absurdně. Pexidr vytváří svět, kde je absurdita jen maskou hlubší duševní katarze.
(z povídky „Vrah jsem já“):
Přistihl jsem se, jak se střemhlav propadám tmou. Anebo … Okamžik!
Teď musím přemýšlet. Lépe je říci, že se proplétám tmou.
(…)
Je třeba jen vymezit okruh podezřelých.
(…)
Hostinský, servírka s cirkusáky jsou vyloučeni, s nimi též aranžér, student a námořník.
Má naděje — elegán, ale ten je teď přece nenávratně mrtev.
(…)
Nyní mě máte úplně v hrsti.
Seržante, věřte, je tomu tak:
vrah jsem já!
Titul:
Bajky
Autor:
Karel Pexidr
Popis knihy: Sbírka Bajky představuje soubor krátkých alegorických příběhů, které využívají zvířecí a přírodní motivy k formulaci lidsky platných postřehů o světě, společnosti, lidských slabostech i klamavých dojmech. Pexidr zde navazuje na klasickou tradici bajek (např. Ezopa), ale přináší moderní, filozoficky laděný tón, v němž se střídá ironie, satira a kontemplace.
Texty nejsou určeny dětem, ale přemýšlivému čtenáři, který ocení metaforický přesah a intelektuální pointu. Autor přitom používá jednoduchý jazyk a přehlednou stavbu, čímž dosahuje přístupnosti i pro širší publikum.
(z bajky „Soví moudrost“):
„Lidé opěvují mou moudrost a netuší, že můj pohled není pohledem hloubavých, nýbrž osleplých očí…
Kdo z nás je tedy vlastně moudřejší – lidé, anebo já?“
Titul:
Kafovské kontrapunkty
Autor:
Karel Pexidr
Popis knihy: Ve sbírce čtyř próz (Cesta, Kniha života, Nehoda, Ústav) autor pokračuje v linii započaté knihou Blázniviny, tentokrát však ještě výrazněji posouvá realitu směrem k introspektivnímu snovému prostoru. Karel Pexidr zde nevytváří tradiční dějové příběhy, nýbrž sondy do lidského nitra, kde se iracionální a absurdní zážitky stávají prostředkem sebepoznání. Zdánlivě náhodné události, jako například příchod nečekané bedny, cesta na nádraží či účast na soudním líčení, se mění v hlubokou existenciální výpověď o úzkosti, odcizení a neuchopitelném smyslu lidské existence. Název knihy odkazuje k Franzu Kafkovi — ale ne v imitaci stylu, nýbrž v podobném hledání existenciální pravdy skryté pod povrchem běžných situací.
(z povídky „Cesta“):
„Z hustých chuchvalců dřevité vlny, nezbytné pro pečlivé ukládání křehkého zboží, vybatolily se tři hezounké předměty – malá umělecká díla. […] Připadalo mi, jako by někdo připomněl nějaký dřívější můj dech, snad tisíciletí starý, dávno zapomenutý a ztracený.“
(z povídky „Ústav“):
„Krásná živá tvář ženy na bílém katafalku byla nejmocnějším svědectvím. Obviněný na ni mlčky pohlížel a jeho soudci již nyní věděli, čím zatíží jeho svědomí a jak obnaží jeho krutost i žal.“
Titul:
Přeludy
Autor:
Karel Pexidr
Popis knihy: Sbírka Přeludy představuje vrchol autorovy literární tvorby na pomezí filozofie, snu a groteskní reality. V osmi krátkých prózách se Karel Pexidr zcela odpoutává od tradičního děje a noří se do proudů myšlenek, pocitů a vizí, které odrážejí existenciální drama vnitřního světa člověka. Příběhy balancují mezi skutečností a snem, realitou a absurditou, reflexí a groteskou – a přesto si zachovávají lidskou hloubku a silný dotek moudrosti. Pexidr zde literárně rozvíjí to, co v jeho hudbě zní mezi tóny: podprahové napětí mezi tím, co je, a tím, co by mohlo být.
(z prózy „Životopis“):
Narodil jsem se jako kuře.
Žluťoučké, že?
Ale ne, opravdu ne. Takhle bychom si nerozuměli.
(…)
Když plyne čas, dávám se do přemýšlení a on se v tu ránu zastaví.
(…)
Jenže já nejsem vařečkář. Já jsem… No právě, já jsem…
Vzpomenete si, jednou jsem to už říkal. Nezapírám, že to říkám stále:
dám-li se do přemýšlení, zastaví se čas.
A v tom strnulém, ztvrdlém, neplynoucím čase…
Se vším jsem skončil a začal jsem psát:
„Narodil jsem se jako kuře…“
Titul:
Cesty k cíli
Autor:
Karel Pexidr
Popis knihy: Soubor povídek Cesty k cíli tematicky propojuje různorodé příběhy motivem lidské snahy o dosažení cíle – ať už jde o cíl rozumný, pošetilý, dosažitelný nebo iluzorní. Každý z textů představuje jiný typ cesty – fyzické, vnitřní, společenské, i duchovní – a odhaluje různé podoby lidské touhy, odvahy, omylů i úspěchů. Nechybí ironický nadhled, jemná filozofická reflexe a psychologická hloubka.
Vyprávění jsou psána svižně, často s jemně satirickým tónem. Autor se nebojí poukázat na absurditu některých lidských cílů, ani na tenkou hranici mezi moudrostí a ztřeštěností. Titulní „cíl“ zde není jen geografickým či hmotným bodem, ale symbolickým výrazem pro smysl, hodnotu a směřování.
(z povídky „Kolumbus“):
„A tak jediným hnacím motorem Kolumbovy cesty byla jeho vůle. Jistota cíle. Jistota, že cíl existuje, a že ho může a musí dosáhnout. Tomuto cíli zasvětil od mládí svůj život…“